Památky
Kostel Nanebevzetí Panny Marie
Nenápadnou a z daleka viditelnou dominantou města je věž kostela Nanebevzetí Panny Marie. Poprvé se kostel připomíná jako farní roku 1350. Na význam kostela poukazují výsledky archeologických a stavebně historických výzkumů, podle nichž byla stavba vedena staviteli, kteří měli velmi blízko k parléřovské huti. Ta pracovala na katedrále sv. Víta. V roce 1655 byl kostel i s farou povýšen na děkanství. Zásah blesku v roce 1850 zničil až na zvony, které se podařilo zachránit, střechu věže i s hodinami. Po jednom roce byla věž opravena do dnešní podoby v gotizujícím stylu. Nad hlavním oltářem visí kopie Brandlova obrazu Nanebevzetí Panny Marie.
Děkanství
Vrcholně barokní stavba pochází z let 1705 – 1710. Do roku 1966 obklopovaly dvůr před děkanstvím hospodářské budovy chlévů, kůlen a stodoly s barokní bránou zdobenou sochou Panny Marie a sv. Vavřince z 18. století. V Interiérech děkanství se nachází obrazová galerie skutečských děkanů od roku 1655.
Kostel Božího Těla
Kostel Božího těla byl vystavěn v gotickém slohu, dle některých autorů na místě původního dřevěného kostelíka. Dle smlouvy z roku 1391 jej postavili bratři Lútkové z Nového Města pražského na popud středověkého šlechtice a učence Smila Flašky z Pardubic. Dřevěnou budovu špitálu přiléhající k západní straně kostela nahradila v roce 1815 nová, zděná. Samotný kostel byl opraven o tři roky dříve, v roce 1865 následovalo restaurování Františkem Schmoranzem, při němž byla především vyměněna konstrukce vížky. Poslední opravu provedl v roce 1926 na náklad města místní stavitel Karel Fiala.
Mariánský sloup
Mariánský sloup dominuje dolní části náměstí. Tradičně se udává, že v roce 1765 zakoupila obec dvanáct velkých a několik menších soch a pláteníci darovali sloup, který byl zhotoven v Praze. Pro nedostatek peněz, byl však sestaven teprve v letech 1815 – 1821 Vítem Čermákem z Chrasti.
Socha sv. Jana Nepomuckého
Socha světce pochází z roku 1747. Původně zdobila mostek přes potok Jordánek protékající náměstím. Ve druhé polovině 19. století byl potok překryt dlážděním a již nepotřebný mostek stržen. Pískovcová socha byla poté přemístěna do výklenku stěny domu čp. 43 (dnes ulice Vítězslava Nováka). Hlava sochy byla v roce 1918 ulomena vandaly, opravena byla v roce 1938.
Socha sv. Antonína Paduánského
Pískovcová socha sv. Antonína Paduánského z roku 1815 se nachází před špitálním kostelem Božího těla. Socha světce byla původně určena pro mariánské sousoší.
Kostel sv. Václava v Lažanech
Kostel sv. Václava byl vystavěn zřejmě v poslední čtvrtině 14. století jako novostavba na místě staršího sakrálního objektu, připomínaného v roce 1349. Kostel tehdy tvořila loď, presbytář a severní kaple. Po roce 1558 proběhla přístavba věže. Patrně v období husitských válek či krátce po nich ztratil kostel farní statut a změnil se na hřbitovní kapli majitelů panství Rychmburk – náhrobní kameny v presbytáři nesou jména Berků z Dubé a Valdštejnů. V letech 1833 - 1835 došlo k rozsáhlé opravě kostela, při níž byla vyzděna horní část zvonice, vyměněny krovy lodi a presbytáře, které pokryly pálené tašky. Šindel tak zůstal pouze na věži. Větší opravy kostela prováděl v letech 1877 a 1885 skutečský stavitel Karel Fiala. Následovaly opravy v letech 1921 – 1924.
Kostel sv. Matouše ve Štěpánově
Kostel sv. Matouše je poprvé připomínán v roce 1350. Zděná stavba nahradila velmi pravděpodobně dřevěný kostel snad na přelomu 14. a 15. století, nebo ve 2. polovině 15. století po předpokládaném zničení staršího kostela za husitských válek. Na konce 17. století došlo na západní straně k prodloužení kostelíka o jednu okenní osu. V letech 1785 – 1786 byla k novému štítu přistavěna mohutná věž s přilbovou střechou a uzavřenou lucernou. Do věže pak byly přeneseny zvony, zavěšené do té doby v samostatně stojící roubené zvoničce. Hlavní oltář pochází z druhého desetiletí 18. století. Pseudorenesanční boční oltáře pocházejí z doby kolem roku 1880.
Kaple sv. Anny
Kaple zasvěcená svaté Anně leží v údolí Anenského potoka nedaleko obce Štěpánov. Díky příjemné atmosféře toto místo přitahovalo návštěvníky již v období po první světové válce, kdy zde stával hostinec nazývaný „Svatoanenské lázně“. Nad pramenem nikdy nezamrzající železité vody, která byla v okolí tradičně považována za léčivou, byla kaple postavena v roce 1831 z milodarů poskytnutých po vypuknutí epidemie cholery. Ke kapli se konaly slavné svatoanenské poutě a na přírodním parketu odpolední taneční zábavy. Dnes je toto místo vhodné spíše pro ty, kteří hledají klid a romantická přírodní zákoutí.
1
